Tato stránka je věnována původu jména Secký a oblasti, z níž pocházejí.
Rozšíření jména Secký
Podle veřejné databáse MV žilo v českých zemích ke konci roku 2001 celkem 181
osob s příjmením "Secký". Podle toho se dá odhadnout, že jméno "Secký"/"Secká"
má v současnosti v českých zemích něco přes 360 osob. Desítky Seckých ale žijí
i za hranicemi Čech -- v Rakousku, Kanadě, USA (především WI, IL, NY, CA) a
možná i jinde.
Vznik jména Secký
Jméno Secký pravděpodobně vzniklo zjednodušením výslovnosti jména "Sečský".
"Sečský" byl někdo, kdo pocházel ze Seče. Až do 18. století se totiž přijímalo
jméno podle nově zakoupeného panství nebo i statku. Jako příklad uvedu
šlechtice s dnešním občanským jménem Zdeněk Sternberg, který dnes trvale žije na
vráceném hradě Český Šternberg. Zakladatel hradu Český Šternberg byl sice
předek Sternbergů, ale byl znám jako Zdeslav z rodu Divišovců. Zdeslav se po
založení hradu Český Šternberg roku 1241 začal psát "ze Sternberga" a založil
tak rod, který je vlastníkem hradu dodnes.
Tento příklad jsem uvedl pouze pro vysvětlení, jak vlastně dříve vznikala rodová
jména. Tímto způsobem mohla jména vznikat až do roku 1771, kdy císařovna Marie
Teresie nařídila dvojjmennost (tj. povinné křestní jméno i příjmení) a zároveň
zakázala jména měnit, jak se do té doby běžně dělo po zakoupení sídelního
panství nebo i statku. Z tohoto je Vám už asi zřejmé, že naše původní rodové
jméno mohlo být uplně jiné, ale jméno Secký nám po roce 1771 zůstalo již navždy.
Sečí je v Čechách několik, ale se vznikem jména "Secký" je podle spolehlivých
zdrojů spojena pouze Seč u Chrudimi. V Seči u Chrudimi se nacházelo nějaké
sídlo, podle kterého se jeho majitelé začali psát "ze Seče" nebo "Sečťí". O
jaké sídlo se jednalo a kdo byl jejím prvním majitelem nám není známo. Před
rokem 1771 se "Sečský" mohl začít psát chudý rytíř stejně jako bohatý sedlák.
Za zmínku ale určitě stojí, že Seč je uváděna již roku 1318 jako sídlo vladyky
ze Seče (jeho latinsky psané jméno bylo Sivenek de Sijeczi). Je možné,
že tento vladyka je předkem dnešních Seckých? Na tuto otázku nemáme odpověď.
Původ názvu Seč
Seč je mýtina v lese vzniklá "klúčením" nebo "vysekáním" stromů. Název obce je
tedy odvozen od místního způsobu získávání půdy. Takovéto "seče" vznikaly již
ve velmi dávných dobách při osidlování českých pralesů slovanskými kmeny. Tento
způsob získávání půdy se používal v drsných a kamenitých oblastech. Samotné
slovo "seč" má velmi staré indoevropské kořeny, stejné jako například latinské
secáre (sekat) nebo anglické section (úsek).
Město Seč Seč, bývalý okres Chrudim, kraj pardubický; roku 1848 panství Nasavrky, kraj
chrudimský; latinsky Syecz (Sijecz, Siiecz), německy Setsch; městský znak:
na červeném štítě je stříbrná lilie; v roce 2000 měla Seč 1748 obyvatel.
První písemná zmínka je z roku 1318, kdy je Seč uváděna jako sídlo vladyky ze
Seče (jeho latinsky psané jméno bylo Sivenek de Sijeczi). Jako městečko
je Seč doložena od roku 1499 a roku 1853 je Marií Teresií povýšena na město.
Dvoukřídlý renesanční zámek, v jehož části nyní sídlí místní úřady, byl postaven
na přelomu 16. a 17. století. Za zmínku stojí výrazný vstupní portál z roku
1610. Na nedalekém náměstí je renesanční kostel sv. Vavřince, přestavovaný v
17. století. Na hřbitově je barokní kostel sv. Štěpána. Kaplička u silnice na
jih od Seče připomíná, že se v těchto místech vykonávalo hrdelní právo. Hrdelní
soud přešel po Teresiánských reformách do Chrudimi.
Nejstarší zpráva o škole v Seči je z konce 17. století. Roku 1850 se v Seči
narodil Čeněk Strouhal, fysik a profesor University Karlovy, který je zde i
pochován a na domě č.p. 56 na náměstí má pamětní desku.
Sečská přehrada
Sečská údolní nádrž byla vybudována na toku Chrudimky v bezprostřední blízkosti
města Seč v letech 1924 až 1934 a jejím hlavním účelem byla ochrana proti
povodním a výroba elektrické energie. Přehrada se využívá i vodárensky. Kámen
na stavbu se dopravoval lanovkou z lomu pod Libkovem. Po napuštění přehrady
byly zatopeny 4 mlýny, 4 pily, tírna lnu, statek, hospodářská budova a 11
obytných domů.
Jedná se o největší přehradní nádrž v Železných horách, postavenou v místě ohybu
toku řeky Chrudimky v nadmořské výšce 490,5 m. Přehradní hráz je zděná ze žuly,
165 m dlouhá a 42 m vysoká. Délka nádrže je 7 km, největší hloubka 35,5 m,
plocha 220 ha a celkový objem 22 miliónů m3. Součástí vodního díla je i
elektrárna o výkonu 3,04 MW, která je ale umístěna 1,3 km pod přehradou a voda
je k ní přiváděna unikátním potrubím, které je z větší části dřevěné.
Hladina vodní nádrže je zpestřena i zalesněným ostrůvkem a obklopena skalami a
zalesněnými kopci. Nad přehradou se tyčí i zřícenina hradu Oheb. Zřícenina
hrádku Vidštejn se dokonce tyčí na skalním ostrohu přímo nad korunou hráze jímž
prochází krátký tunel silnice vedoucí po koruně hráze. Vzhledem k tomu, že
Sečská přehrada je známá rekreační oblast východních Čech, je v okolí i velké
množství hotelů a rekreačních chatek.
Součástí Sečského vodního díla je i vyrovnávací nádrž Seč II, která byla
vybudována u osady Hořelec v roce 1947. Tato nádrž má sypanou hráz výšky 10,6 m
a délky 111 m. Na levé výpusti je postavena malá vodní elektrárna o výkonu 60
kW.
Hrad Oheb
První zmínky o hradu pocházejí z roku 1315, kdy byl k doživotnímu užívání
postoupen Hrabiši z Paběnic. Hrad v průběhu staletí vystřídal celou řadu pánů.
V první polovině 15. století to byli husitšťí hejtmani. Potom roku 1436 zapsal
císař Zikmund hrad Oheb i panství Bojanovské Janu Hertviku z Rušínova, který byl
pánem na Lichnici a Heřmanově Městci. Roku 1454 postoupil Hertvik hrad Oheb
Buriánu Trčkovi z Lipé a ten roku 1489 Mikuláši Trčkovi z Lipé. Trčkové z Lipé
hrad v 60. a 70. letech 15. století rozšířili, vybudovali modernější opevnění a
provedli celou řadu dalších úprav. Poslední majitel hradu, Jan Trčka z Lipé,
však hrad přestal udržovat a koncem 15. století byl hrad již pustý. Od té doby
začalo postupné proměňování hradu v dnešní zříceninu. Zřícenina hradu Oheb byla
zabezpečena teprve ve 30. a 40. letech 19. století a poté zpřístupněna.
Hrad byl postaven na vrcholku skalnatého rulového výběžku, který se dnes tyčí
78 m nad hladinou dnešní Sečské údolní nádrže. Hrad dostal své jméno podle
Chrudimky, která se dříve nazývala "Ohebka". To podle svého prudkého ohybu
právě pod zříceninou hradu. Z hradu jsou dochovány zbytky zděných hradeb,
polozasypaný příkop, část vstupní brány, dvě půlkruhové dělové bašty, jedna
menší bašta s neobvyklým půdorysem a staré sklepy, které jsou však již téměř
zcela zasypány.
Hrad Vildštejn
Zřícenina hradu Vildštejn se nachází na stejnojmenné skále přímo nad předělem
hráze Sečské přehrady, kterým prochází silniční tunel. Vildštejn se nachází jen
pár set metrů od Ohebu. Hrad byl založen ve 14. století a jeho prvním majitelem
byl Hrabiš z Paběnic. Jednalo se o hrádek věžovitého tvaru, který z
bezpečnostních důvodů neměl ve spodní části okna ani dveře. Do hradu se
vstupovalo po žebřících. Hrádek byl již v 15. století pustý a do dnešní doby
se zachovaly pouze malé zbytky zdiva.
Třemošnice
Dějiny Třemošnice jsou úzce spjaty s dějinami hradu Lichnice, který dal postavit
rytíř Smil ze Žitavy z rodu Lichtenburků roku 1250. Hrad v průběhu staletí
několikrát měnil majitele. Roku 1610 Zikmund Robmháp přesunul své sídlo z hradu
Lichnice do blízkosti malé osady nazývané "Vejborná" (dnes Třemošnice), kde v
místě nynějšího zámku vybudoval tvrz. Hrabě Jan Václav Caretto-Millessimo začal
stavět na místě tvrze roku 1750 barokní zámek. Na projektu se pravděpodobně
podílel i architekt Jan Santini. Z původního záměru postavit zde zámek byla
realizována pouze část projektu a do dnešních dob zde stojí pouze západní křídlo
s kaplí. Celé panství i s nedostavěným zámkem syn Caretto-Millessima nakonec
věnoval nadaci pro zchudlé šlechtice, která zde roku 1823 umístila lesní správu
nadace. Dnes je zámek v soukromých rukách. Zámek je v poměrně dobrém stavu, v
jeho části je několik bytů, ale jinak je z velké části nevyužíván. Za zmínku
stojí krásná zámecká kaple sv. Anny, která byla postavena podle plánů Jana
Santiniho a obnovena roku 1929.
Hrbokov Též zvaný Chrbokov, Chobokov.
V Hrbokově se nachází původně gotický kostel sv. Václava připomínaný již roku
1350. Kostel je orientovaný, obdélníkový (15 m x 7,6 m) s polokruhovou apsidou,
která slouží jako sakristie. Okna v lodi jsou polokruhová, trojdílná. Nynější
podoba kostela je z 18. století. Při opravách kostela v roce 1874 byla na místo
malé předsíňky v průčelí postavena věž. Zvony na věži jsou novější a malého
objemu. Zvony ze staré zvonice byly přeneseny do Podola. Kostel v různých
dobách spadal pod Chrudim, Heřmanův Městec a nyní pod Vápenný Podol.
Hrbokov v 15. a 16. století náležel městu Chrudimi, které jej v roce 1593
prodalo Václavu Plesovi Heřmanskému na Stolanech. V okolí obce se na lukách
nachází četné krátery vytvořené v minulosti vojenskými střelami. Hrbokovem
prochází silnice spojující Seč a Heřmanův Městec.
Kovářov
Kovářov leží na silnici ze Seče do Heřmanova Městce. Na východním konci obce se
nachází památná lípa. V okolí obce se nalézají prameny několika potůčků.
