[Úvod] [Filosofie] [Knihovna] [Kola] [Nemovitosti] [Obsah] [Podniky] [Slovník] [Služby zdarma] [Spisovna]

SEČ A SEČŤÍ

Rod Seckých ze Seče a Hrbokova


Tato stránka je věnována původu jména Secký a oblasti, z níž pocházejí.


Rozšíření jména Secký
Podle veřejné databáse MV žilo v českých zemích ke konci roku 2001 celkem 181 osob s příjmením "Secký". Podle toho se dá odhadnout, že jméno "Secký"/"Secká" má v současnosti v českých zemích něco přes 360 osob. Desítky Seckých ale žijí i za hranicemi Čech -- v Rakousku, Kanadě, USA (především WI, IL, NY, CA) a možná i jinde.

Vznik jména Secký
Jméno Secký pravděpodobně vzniklo zjednodušením výslovnosti jména "Sečský". "Sečský" byl někdo, kdo pocházel ze Seče. Až do 18. století se totiž přijímalo jméno podle nově zakoupeného panství nebo i statku. Jako příklad uvedu šlechtice s dnešním občanským jménem Zdeněk Sternberg, který dnes trvale žije na vráceném hradě Český Šternberg. Zakladatel hradu Český Šternberg byl sice předek Sternbergů, ale byl znám jako Zdeslav z rodu Divišovců. Zdeslav se po založení hradu Český Šternberg roku 1241 začal psát "ze Sternberga" a založil tak rod, který je vlastníkem hradu dodnes.

Tento příklad jsem uvedl pouze pro vysvětlení, jak vlastně dříve vznikala rodová jména. Tímto způsobem mohla jména vznikat až do roku 1771, kdy císařovna Marie Teresie nařídila dvojjmennost (tj. povinné křestní jméno i příjmení) a zároveň zakázala jména měnit, jak se do té doby běžně dělo po zakoupení sídelního panství nebo i statku. Z tohoto je Vám už asi zřejmé, že naše původní rodové jméno mohlo být uplně jiné, ale jméno Secký nám po roce 1771 zůstalo již navždy.

Sečí je v Čechách několik, ale se vznikem jména "Secký" je podle spolehlivých zdrojů spojena pouze Seč u Chrudimi. V Seči u Chrudimi se nacházelo nějaké sídlo, podle kterého se jeho majitelé začali psát "ze Seče" nebo "Sečťí". O jaké sídlo se jednalo a kdo byl jejím prvním majitelem nám není známo. Před rokem 1771 se "Sečský" mohl začít psát chudý rytíř stejně jako bohatý sedlák. Za zmínku ale určitě stojí, že Seč je uváděna již roku 1318 jako sídlo vladyky ze Seče (jeho latinsky psané jméno bylo Sivenek de Sijeczi). Je možné, že tento vladyka je předkem dnešních Seckých? Na tuto otázku nemáme odpověď.

Původ názvu Seč
Seč je mýtina v lese vzniklá "klúčením" nebo "vysekáním" stromů. Název obce je tedy odvozen od místního způsobu získávání půdy. Takovéto "seče" vznikaly již ve velmi dávných dobách při osidlování českých pralesů slovanskými kmeny. Tento způsob získávání půdy se používal v drsných a kamenitých oblastech. Samotné slovo "seč" má velmi staré indoevropské kořeny, stejné jako například latinské secáre (sekat) nebo anglické section (úsek).

Město Seč
Seč, bývalý okres Chrudim, kraj pardubický; roku 1848 panství Nasavrky, kraj chrudimský; latinsky Syecz (Sijecz, Siiecz), německy Setsch; městský znak: na červeném štítě je stříbrná lilie; v roce 2000 měla Seč 1748 obyvatel.

První písemná zmínka je z roku 1318, kdy je Seč uváděna jako sídlo vladyky ze Seče (jeho latinsky psané jméno bylo Sivenek de Sijeczi). Jako městečko je Seč doložena od roku 1499 a roku 1853 je Marií Teresií povýšena na město. Dvoukřídlý renesanční zámek, v jehož části nyní sídlí místní úřady, byl postaven na přelomu 16. a 17. století. Za zmínku stojí výrazný vstupní portál z roku 1610. Na nedalekém náměstí je renesanční kostel sv. Vavřince, přestavovaný v 17. století. Na hřbitově je barokní kostel sv. Štěpána. Kaplička u silnice na jih od Seče připomíná, že se v těchto místech vykonávalo hrdelní právo. Hrdelní soud přešel po Teresiánských reformách do Chrudimi.

Nejstarší zpráva o škole v Seči je z konce 17. století. Roku 1850 se v Seči narodil Čeněk Strouhal, fysik a profesor University Karlovy, který je zde i pochován a na domě č.p. 56 na náměstí má pamětní desku.

Sečská přehrada
Sečská údolní nádrž byla vybudována na toku Chrudimky v bezprostřední blízkosti města Seč v letech 1924 až 1934 a jejím hlavním účelem byla ochrana proti povodním a výroba elektrické energie. Přehrada se využívá i vodárensky. Kámen na stavbu se dopravoval lanovkou z lomu pod Libkovem. Po napuštění přehrady byly zatopeny 4 mlýny, 4 pily, tírna lnu, statek, hospodářská budova a 11 obytných domů.

Jedná se o největší přehradní nádrž v Železných horách, postavenou v místě ohybu toku řeky Chrudimky v nadmořské výšce 490,5 m. Přehradní hráz je zděná ze žuly, 165 m dlouhá a 42 m vysoká. Délka nádrže je 7 km, největší hloubka 35,5 m, plocha 220 ha a celkový objem 22 miliónů m3. Součástí vodního díla je i elektrárna o výkonu 3,04 MW, která je ale umístěna 1,3 km pod přehradou a voda je k ní přiváděna unikátním potrubím, které je z větší části dřevěné.

Hladina vodní nádrže je zpestřena i zalesněným ostrůvkem a obklopena skalami a zalesněnými kopci. Nad přehradou se tyčí i zřícenina hradu Oheb. Zřícenina hrádku Vidštejn se dokonce tyčí na skalním ostrohu přímo nad korunou hráze jímž prochází krátký tunel silnice vedoucí po koruně hráze. Vzhledem k tomu, že Sečská přehrada je známá rekreační oblast východních Čech, je v okolí i velké množství hotelů a rekreačních chatek.

Součástí Sečského vodního díla je i vyrovnávací nádrž Seč II, která byla vybudována u osady Hořelec v roce 1947. Tato nádrž má sypanou hráz výšky 10,6 m a délky 111 m. Na levé výpusti je postavena malá vodní elektrárna o výkonu 60 kW.

Hrad Oheb
První zmínky o hradu pocházejí z roku 1315, kdy byl k doživotnímu užívání postoupen Hrabiši z Paběnic. Hrad v průběhu staletí vystřídal celou řadu pánů. V první polovině 15. století to byli husitšťí hejtmani. Potom roku 1436 zapsal císař Zikmund hrad Oheb i panství Bojanovské Janu Hertviku z Rušínova, který byl pánem na Lichnici a Heřmanově Městci. Roku 1454 postoupil Hertvik hrad Oheb Buriánu Trčkovi z Lipé a ten roku 1489 Mikuláši Trčkovi z Lipé. Trčkové z Lipé hrad v 60. a 70. letech 15. století rozšířili, vybudovali modernější opevnění a provedli celou řadu dalších úprav. Poslední majitel hradu, Jan Trčka z Lipé, však hrad přestal udržovat a koncem 15. století byl hrad již pustý. Od té doby začalo postupné proměňování hradu v dnešní zříceninu. Zřícenina hradu Oheb byla zabezpečena teprve ve 30. a 40. letech 19. století a poté zpřístupněna.

Hrad byl postaven na vrcholku skalnatého rulového výběžku, který se dnes tyčí 78 m nad hladinou dnešní Sečské údolní nádrže. Hrad dostal své jméno podle Chrudimky, která se dříve nazývala "Ohebka". To podle svého prudkého ohybu právě pod zříceninou hradu. Z hradu jsou dochovány zbytky zděných hradeb, polozasypaný příkop, část vstupní brány, dvě půlkruhové dělové bašty, jedna menší bašta s neobvyklým půdorysem a staré sklepy, které jsou však již téměř zcela zasypány.

Hrad Vildštejn
Zřícenina hradu Vildštejn se nachází na stejnojmenné skále přímo nad předělem hráze Sečské přehrady, kterým prochází silniční tunel. Vildštejn se nachází jen pár set metrů od Ohebu. Hrad byl založen ve 14. století a jeho prvním majitelem byl Hrabiš z Paběnic. Jednalo se o hrádek věžovitého tvaru, který z bezpečnostních důvodů neměl ve spodní části okna ani dveře. Do hradu se vstupovalo po žebřících. Hrádek byl již v 15. století pustý a do dnešní doby se zachovaly pouze malé zbytky zdiva.

Třemošnice
Dějiny Třemošnice jsou úzce spjaty s dějinami hradu Lichnice, který dal postavit rytíř Smil ze Žitavy z rodu Lichtenburků roku 1250. Hrad v průběhu staletí několikrát měnil majitele. Roku 1610 Zikmund Robmháp přesunul své sídlo z hradu Lichnice do blízkosti malé osady nazývané "Vejborná" (dnes Třemošnice), kde v místě nynějšího zámku vybudoval tvrz. Hrabě Jan Václav Caretto-Millessimo začal stavět na místě tvrze roku 1750 barokní zámek. Na projektu se pravděpodobně podílel i architekt Jan Santini. Z původního záměru postavit zde zámek byla realizována pouze část projektu a do dnešních dob zde stojí pouze západní křídlo s kaplí. Celé panství i s nedostavěným zámkem syn Caretto-Millessima nakonec věnoval nadaci pro zchudlé šlechtice, která zde roku 1823 umístila lesní správu nadace. Dnes je zámek v soukromých rukách. Zámek je v poměrně dobrém stavu, v jeho části je několik bytů, ale jinak je z velké části nevyužíván. Za zmínku stojí krásná zámecká kaple sv. Anny, která byla postavena podle plánů Jana Santiniho a obnovena roku 1929.

Hrbokov
Též zvaný Chrbokov, Chobokov.
V Hrbokově se nachází původně gotický kostel sv. Václava připomínaný již roku 1350. Kostel je orientovaný, obdélníkový (15 m x 7,6 m) s polokruhovou apsidou, která slouží jako sakristie. Okna v lodi jsou polokruhová, trojdílná. Nynější podoba kostela je z 18. století. Při opravách kostela v roce 1874 byla na místo malé předsíňky v průčelí postavena věž. Zvony na věži jsou novější a malého objemu. Zvony ze staré zvonice byly přeneseny do Podola. Kostel v různých dobách spadal pod Chrudim, Heřmanův Městec a nyní pod Vápenný Podol.

Hrbokov v 15. a 16. století náležel městu Chrudimi, které jej v roce 1593 prodalo Václavu Plesovi Heřmanskému na Stolanech. V okolí obce se na lukách nachází četné krátery vytvořené v minulosti vojenskými střelami. Hrbokovem prochází silnice spojující Seč a Heřmanův Městec.

Kovářov
Kovářov leží na silnici ze Seče do Heřmanova Městce. Na východním konci obce se nachází památná lípa. V okolí obce se nalézají prameny několika potůčků.


rodina@secky.wz.cz